Pohádky větrného mlýnu
Byl jednou jeden starý větrný mlýn. Už vám ani nevím, jestli stál ve Frieslandu nebo na
Amelandu nebo nejspíš v Kinderdijku. Když byl mlýn mladý, nejprve mlel vodu - tedy
pracoval jako čerpadlo, aby se mohla vysušit země za hrází a aby tam mohli lidé začít
pěstovat trávu a pak obilí, zeleninu a květiny. Po čase už ale větrného mlýnu nebylo
zapotřebí, protože hráz a rostliny už dokázaly vodu zadržovat samy.
Tak ho jeho pán trochu upravil a trochu přestavěl a větrný mlýn začal mlít mouku z těch
polí, která se kolem něj rozrůstala. Byl docela spokojený a těšilo ho, že je zase užitečný. Jenže
za nějakou dobu vymysleli lidé výkonnější zařízení, která mlela víc mouky najednou a ještě k
tomu rychleji a jemněji, a mlýn byl zase bez práce.
Ale jeho majitelé ho znova trochu přestavěli a mlýn začal pohánět pilu. To byla dobrá a
veselá práce. Jéje, a jak voňavá… Jenže lidé přišli zase na výkonnější způsob práce se dřevem
(a taky si stěžovali, že občas je bezvětří a pak je mlýn stejně k ničemu). A celé se to
opakovalo. Zmizeli veselí lidé, ani voňavé piliny nepoletovaly vzduchem, a tak i větrný mlýn
přestal prozpěvovat.
Zase byl úplně opuštěný. Někde se doslechl (nejspíš mu to našeptal nějaký neposedný
vánek), že jsou i mlýny, co melou vítr a dělají z něj elektřinu, která pak rozsvěcuje žárovky a
topí v troubě, ohřívá vodu a pohání i vlaky nebo počítače. Zkoušel tedy navrhnout svým
majitelům, aby ho přestavěli na takový mlýn, co mele vítr. Jenže těm už se zdál mlýn moc
starý, a tak ho nakonec prodali do muzea starých časů, co se mu správně říká skanzen. A tam
za ním chodilo lidí, panečku. A ti lidé s sebou měli děti a ty děti si chodily poslouchat, jak
starý mlýn pěkně povrzává a jak mu křídla sviští ve větru a zdálo se jim, jako by jim chtěl
něco říci. To se mlýnu moc líbilo. Začal dětem pozpěvovat staré příběhy, na které si
vzpomínal nebo které někde zaslechl. A děti byly tiše jako pěna, aby něco zajímavého
nepřeslechly. Rodiče si to taky moc pochvalovali, protože si mohli v klidu prohlížet muzeum
a děti se navíc od starého mlýnu ledacos užitečného dozvěděly. A tak starý mlýn začal
nakonec mlít pohádky a co namlel, to vám taky povíme…
Byl jednou jeden starý větrný mlýn. Už vám ani nevím, jestli stál ve Frieslandu nebo na
Amelandu nebo nejspíš v Kinderdijku. Když byl mlýn mladý, nejprve mlel vodu - tedy
pracoval jako čerpadlo, aby se mohla vysušit země za hrází a aby tam mohli lidé začít
pěstovat trávu a pak obilí, zeleninu a květiny. Po čase už ale větrného mlýnu nebylo
zapotřebí, protože hráz a rostliny už dokázaly vodu zadržovat samy.
Tak ho jeho pán trochu upravil a trochu přestavěl a větrný mlýn začal mlít mouku z těch
polí, která se kolem něj rozrůstala. Byl docela spokojený a těšilo ho, že je zase užitečný. Jenže
za nějakou dobu vymysleli lidé výkonnější zařízení, která mlela víc mouky najednou a ještě k
tomu rychleji a jemněji, a mlýn byl zase bez práce.
Ale jeho majitelé ho znova trochu přestavěli a mlýn začal pohánět pilu. To byla dobrá a
veselá práce. Jéje, a jak voňavá… Jenže lidé přišli zase na výkonnější způsob práce se dřevem
(a taky si stěžovali, že občas je bezvětří a pak je mlýn stejně k ničemu). A celé se to
opakovalo. Zmizeli veselí lidé, ani voňavé piliny nepoletovaly vzduchem, a tak i větrný mlýn
přestal prozpěvovat.
Zase byl úplně opuštěný. Někde se doslechl (nejspíš mu to našeptal nějaký neposedný
vánek), že jsou i mlýny, co melou vítr a dělají z něj elektřinu, která pak rozsvěcuje žárovky a
topí v troubě, ohřívá vodu a pohání i vlaky nebo počítače. Zkoušel tedy navrhnout svým
majitelům, aby ho přestavěli na takový mlýn, co mele vítr. Jenže těm už se zdál mlýn moc
starý, a tak ho nakonec prodali do muzea starých časů, co se mu správně říká skanzen. A tam
za ním chodilo lidí, panečku. A ti lidé s sebou měli děti a ty děti si chodily poslouchat, jak
starý mlýn pěkně povrzává a jak mu křídla sviští ve větru a zdálo se jim, jako by jim chtěl
něco říci. To se mlýnu moc líbilo. Začal dětem pozpěvovat staré příběhy, na které si
vzpomínal nebo které někde zaslechl. A děti byly tiše jako pěna, aby něco zajímavého
nepřeslechly. Rodiče si to taky moc pochvalovali, protože si mohli v klidu prohlížet muzeum
a děti se navíc od starého mlýnu ledacos užitečného dozvěděly. A tak starý mlýn začal
nakonec mlít pohádky a co namlel, to vám taky povíme…
